Prakticky ve stejném složení štábu vznikl i předchozí videoklip Kamelotu Slib z roku 2007, kde účinkovala také Ilona Csáková. Tentokrát se v hlavní roli padoucha představí herec Mário Kubec, který soupeří s Romanem Horkým o přízeň krásné kovbojky. Mezi členy kapely kytaristou Viktorem Porkristlem a zpěvačkou Blankou Šrumovou se jako speciální host objeví také místopředseda ODS Petr Bendl, který nejen ve filmu hraje na basu.

Výsledný videoklip bude mít premiéru současně s vydáním alba Devatenáct ztracených písní Wabiho Ryvoly, které vyjde v září 2010. Netrpělivě ho mohou vyhlížet kromě fanoušků westernu a Kamelotu také obdivovatelé veteránů. Výrazným prvkem klipu je totiž unikátní stylová “amerika” Cadillac Eldorado z “kosmického” ročníku 1959.

O efektní závěrečné představení se postaraly kankánové tanečnice svým vystoupením přímo na baru místního saloonu. Za kameru, filmový jeřáb a steadicam se postavila zkušené dvojice kameramanů Martin Dedek a Lukáš Macháček. Fotografie z natáčení naleznete na adrese foto.otruba.eu.

Vítězný podnikatelský záměr zpracovala Veronika Mikalová, studentka režie a scenáristiky na FMK UTB ve Zlíně a stálá spolupracovnice kreativního týmu Otruba video brothers. Její návrh umožní prezentaci libovolného komerčního nebo informačního sdělení na povrchu speciální projekční plochy, jejíž hlavní výhodou je průhlednost. Systém lze navíc kombinovat se stereoskopickou technologií využitou například ve filmu Avatar. Efektní velkoplošná poloprůhledná projekce tak získá doslova další rozměr.

„3D filmy jsou v kinech stále populárnější, již se vyrábí 3D televize, tak není důvod, aby reklamní projekce zůstaly pozadu. Naopak, je třeba stále přicházet s novými nápady a vylepšeními,“ popisuje aktuální vývoj Veronika Mikalová. „Trojrozměrné efekty vystupující do popředí navíc přímo vybízí zákazníka k doteku, čehož lze dále využít například instalací dotekových senzorů či jiných interaktivních prvků,“ doplňuje autorka.

Slavnostního vyhlášení výsledků se zúčastnili hejtman Zlínského kraje, MVDr. Stanislav Mišák, primátorka Statutárního města Zlín, PhDr. Irena Ondrová a další významní představitelé zlínského regionu, včetně zástupců Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Na převedení vítězného projektu do praxe se usilovně pracuje. V současnosti se již pouze dolaďují technické parametry kompletu. Nic tak nebrání reálnému využití propagační novinky. Další informace včetně prezentačních videí budou pravidelně přibývat na adrese www.3D-projekce.cz.

[Show as slideshow]

„V té scéně to vypadá, že užuž dojde k souboji. Ale jeden z členů kapely Romanovi namísto zbraně hodí kytaru. Roman Horký tak svým brnkáním osazenstvo saloonu nejprve udiví, potom se celá scéna změní v kankánové radování. Tanečnice, které tam tančí, a také většina pistolníků jsou lidé pracující ve westernovém městečku. Oři natáčení byli skvělí,“ přiblížil úterní natáčení v Boskovicích producent.

Píseň Chudák holka, ke které se natáčel klip v Boskovicích, by měla být singlem pro nové album. To údajně skupina Kamelot chystá na září letošního roku.

Ještě před projekcí v otrokovickém kině citoval profesor Radek Petříček Vincenta van Gogha, když v úvodu své řeči pronesl: „Umění je tvrdý a namáhavý zápas.“ Podobnému tématu se nevyhnulo ani úvodní slovo poslance a zlínského radního Tomáše Úlehly.

„Umění je nejvyšší patro lidského snažení, a když jsem si otevřel 2. listopadu noviny a viděl jsem tam ten krásný článek Multiart nabídne Kuchařovou i Zlín, tak jsem byl nejen zvědavý, ale i pyšný. Otrokovice dnes třeba ani netuší, že mezi námi stojí lidé, kteří dávají životu další rozměr,“ pochválil snažení a tvorbu mladých umělců zlínský radní Úlehla.

Po projekci sedmi vybraných krátkých filmů a videoklipů se pozornost dvou stovek návštěvníků přenesla k obrazům v předsálí a pochopitelně i bohatému vegetariánskému rautu z restaurace Prašád. Důkladně utajovaným překvapením pro všechny hosty vernisáže byla ukázka technologické novinky zvané holografická projekce. V prostoru šesti metrů čtverečních se to doslova na dosah divákům hemžilo poloprůhlednými ještěry, auty i lidmi v životní velikosti.

Otrokovická verze Multiartu potrvá do 27. listopadu. Vstupné je zdarma a návštěvníci, kteří promeškali zahájení, nebudou ochuzeni ani o projekci filmů. Tu po celé 3 týdny zajišťuje širokoúhlý televizor zapůjčený společností Euronics. Již nyní je jasné, že Multiart se stane putovní expozicí a neslyšíme o ní zdaleka naposledy.

Hlavními organizátory jsou animátorka Zuzana Bahulová a dva režiséři Veronika Mikalová a Jan Otruba, avšak k vidění nebude zdaleka jen video. Název výstavy Multiart vychází z propojení různých výtvarných oborů a odkazuje na společné studium autorů na Fakultě multimediálních komunikací.

Inspirováno Jarkem Nohavicou

Vedle dalších videoklipů a krátkých filmů bude k vidění i nedávno ocenění propagační film města Zlín, který vzešel právě z autorské dílny Jana Otruby. Návštěvníci také zhlédnou abstraktní olejomalby, fotografie a plakáty.

Tvorba písničkáře Jarka Nohavici inspirovala animátorku Zuzanu Bahulovou. Při vymýšlení námětu bakalářské práce se studentka zaposlouchala do písně Ženy. Diváci snímek uvidí až ve čtvrtek, ale s téměř měsíčním předstihem byl prezentován samotnému autorovi hudebního doprovodu. „Nohavica film se zaujetím zhlédl a politoval, že se vernisáž kryje s jeho koncertem v Lucerně, a tak nebude moci dorazit osobně. Moc se mu líbil a požádal mně o svolení umístit si ho na svoje webovky,“ řekla spokojená autorka.

Chtěla jsem úspěšnou Češku!

Své dílo představí i Veronika Mikalová. Její projekt s názvem Nejdůležitější věc začal vznikat před rokem, kdy natáčela krátké spoty s lidmi z různých zemí světa. „Pak mě napadlo, že by bylo dobré oslovit nějakou úspěšnou Češku. Kontaktovala jsem Táňu Kuchařovou a ona souhlasila. Je to nesmírně příjemná žena a musím říct, že spolupráce byla moc fajn,“ zavzpomínala mladá režisérka. Celý dokument byl měl spatřit světlo světa asi za rok. Mikalová ještě hledá sponzory, aby mohla odcestovat do Nepálu a dát do kontrastu život lidí, kteří žijí úplně odříznutí od světa, se životem úspěšné modelky.

Oceněný propagační film o Zlíně

Na Multiartu se představí také režisér a producent Jan Otruba výběrem filmů ze své tvorby, které se dočkaly významných festivalových cen. Nejaktuálnějším přírůstkem je začátkem října na Tourfilmu v Karlových Varech oceněný propagační film města Zlín. Ten se dokonce loni představil na výstavě v New Yorku.

Neméně rozruchu budí také videoklipová produkce z Otrubovy dílny. Dvojnásobný vítěz Noci filmových nadějí na TV Nova zazářil díky klipům pro skupiny jako jsou Divokej Bill nebo Mňága a Žďorp. Konkrétně video Váha muší přesvědčilo svou jedinečností i loňskou porotu Ostrava picture.

V budoucnu také hodlám psát o natáčení a připravovaných projektech, o kterých si také budete moci přečíst v tištěné podobě MF Dnes. Pokud vás zajímá můj blog, stačí kliknout na:

„Nakonec i ten největší chudák, který si absolutně nemůže dělat, co chce, je americký prezident… Toho ovšem skladba nezmiňuje,” poodhaluje Fiala svoje zdroje inspirace. Pro realizaci videoklipu oslovila skupina produkci Otruba video brothers, která přišla s nezvyklým konceptem zapojení fanoušků do tvorby hudebního videa. Na scénáři se podíleli Veronika Mikalová a bratři Otrubovi. S realizací části klipu natáčené v Los Angeles nadšeně pomohl tamní fanoušek Peter Cahl.

„Vždycky jsme chtěli udělat taneční píseň, ale všichni jsme nemotorní balvani,” směje se ještě teď frontman Mňágy, když si představí členy skupiny v rolích tanečníků. O fotografie z natáčení se postarala Veronika Mikalová.

Mocná zbraň moderní doby

Wikipedie popisuje Facebook jako „rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikace mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě“. S nástupem roku 2010 má Facebook téměř 350 milionů uživatelů z více než 70 zemí světa. 50% těchto uživatelů se přihlásí každý den a měsíčně je nahráno přes 2,5 miliardy nových fotek. Najednou víme všechno o všech, jsme atakování nekonečným množstvím, „nevyžádaných obrazů“. Prohlížíme si fotky přátel svých přátel ve snaze najít snad něco zajímavého či skandálního. Uspokojení se často nedostává a tak tento akt opakujeme znovu a znovu, až se z toho stane rituál jakéhosi neopodstatněného hledání „ničeho“. Jistá pohodlnost ztrácí i na jedinečnosti média. Pomocí mobilu se připojíme k Facebooku a můžeme rovnou nahrát „zbytečnou“ fotografii (nebo video) a být přímo konfrontováni s názory svých přátel.

A zde nastává otázka. Nestává se z fotografie něco jiného? Co se s ní stane, až začne být přebytečným zbožím? V rámci této sociální sítě se dá mluvit nejenom o proměně vizuálních médií, ale i celého obrazu umění. Možná stojíme na začátku proměny lidských vztahů k umění i reklamě. Díky naší touze po pocitu důležitosti, naše bytí začíná na Facebooku „virtuálně“ dávat smysl. V době, kdy jsou naše životy určovány vizuálními médii, podléháme dobrovolně stále více a více tlaku sociálních sítí.

Spousta lidí je přesvědčena, že Facebook má stovky kladů. Ano, setkáváme se virtuálně s přáteli, které jsme léta neviděli, prohlížíme si fotky z dovolených, místa, která navštívili, jejich domácí výtvory atd. Můžeme se připojit k jakékoliv skupině, kterou podporujeme. Můžeme presentovat své vlastní práce a texty, sdílet myšlenky s ostatními. Ale co když jsou tato jejich pozitivní přesvědčení jen důkazem správně rozjetého marketingového tahu.

Dá se věřit tomu, že Mark Zuckerber, student Harvardské university, který 28. října roku 2003 spustil „Facemash“, který měl sloužit výlučně studentům harvardské university ke komunikaci mezi sebou, neměl v úmyslu rozjet celosvětovou posedlost „zviditelnit svůj obličej“. Zatím se nedá říct, jestli to byl krok k dobru nebo ne, ale podle mého názoru to byl jeden ze zlomových momentů pro masový trh, který se začal zaměřovat na každého z nás individuálně. Uživatelům začaly být podprahově podsouvány věci, zboží, služby, kterých si pravděpodobně z počátku nikdo nevšiml. Trh využil toho, že obchod je především formou mezilidských vztahů, případně záminkou sloužící k navázání takového vztahu. Skryté reklamy na Facebooku začaly být namířeny přímo na uživatele, který o sobě dobrovolně podal všemožné informace. A tak se podle mého názoru začala měnit i tvář reklamy, která se nepozorovaně vloudila do virtuálních životů všech uživatelů. Např. ve formě skupin („Pokud se přidá 200 000 lidí do této skupiny, dám prvním 10 notebook“; „Nesnáším Paroubka“; „Ne, já nemusím, já už ho vidím“). Nebo ve formě fotek, které se tváří jako osobní fota, ale ve skutečnosti jsou reklama na určitý výrobek (např. akce firmy IKEA, která nabádala lidi, aby se označovali na fotkách jejich výrobků za cenu výhry vysněného zboží). Nebo reklamy ve formě her. Herní průmysl ve společenských hrách vidí budoucnost. Hloupůstky jako FarmVille, hrají desítky milionů lidí. A úměrně tomu přicházejí o peníze.

Co když budeme v budoucnu tímto „neviditelným“ trhem zmanipulování tak, že už se nebudeme moci svobodně rozhodnout, co si koupit, kam zajít, ale bude nám předkládáno podprahově pomocí sociální sítě, co si máme oblékat, jaký sport provozovat, kam chodit na jídlo, a dokonce s kým se kamarádit, koho podporovat, na co se dívat atd.

Objevují se i tendence zmírnit vliv Facebooku. Problémy totiž vyplývají z koncentrace citlivých osobních dat a spousty aplikací, které k nim mají přístup. Aplikace může napsat kdokoli a poté data použít ke svým účelům. Facebook byl zakázán v některých pracovištích a školách pro sdílení nevhodného obsahu. Je blokován například v Sýrii údajně z důvodu pomlouvání vládních autorit přes Facebook. Také nechtěně umožnil pomocí aplikace Beacon ostatním přátelům zjistit, co daný uživatel nakupuje na internetu. Avšak mluvčí Facebooku Barry Schnitt by rád podnítil uživatele k větší otevřenosti, protože to je v souladu s tím, „jak se svět vyvíjí“.

Opravdu je nám potřeba vystavovat se na obdiv? Chceme nabídnout trhu sami sebe a přijít tak o vlastní vůli, nebo názor na určitou věc? Nestane se tím naše soukromí, myšlenky, osobní fotky něčím všedním, ba dokonce něčím, co je přebytečné? Ze všech stran na nás útočí reklama, zabalená v pěkném designu. Bere nám čas, osobní vztahy i soukromí. Vnucuje nám názory společností, které z nás mají zisk. Je to prostor pomyslného „matrixu“, který řídí naše životy. A postupem času bude čím dál těžší z tohoto systému vystoupit. Nejenom proto, že bychom najednou přerušili všechny navázané virtuální vztahy, přišli o informace, ale také bychom dostali ztracený čas, s kterým bychom si najednou nevěděli rady a možná by se dostavil i pocit deziluze.

Tím, jak se mění hranice lidské intimity a osobního soukromí, tím se mění i mysl lidí – a pohled na umění. Možná je brzy mluvit o tom, že Facebook je nebezpečnou zbraní lidstva. Ale co když se naše soukromí stane veřejně známou věcí? O co se budeme zajímat pak?

Nejspíš stojíme na začátku nové éry, ve které umění, obrazy, reklama i kultura mění svou tvář. Nejenom film (který se se stále vyspělejší technikou viditelně proměňuje), ale i ostatní oblasti umění se přetvoří do něčeho nového. Podle mě je důležité, neztratit v tomto přerodu sám sebe a svůj vlastní názor.