Mladá režisérka má s dokumentem světové ambice
Press - 01.06.2009 – InZlin
Veronika Mikalová – mladá talentovaná režisérka z Otrokovic, která ve svých čtyřiadvaceti letech dosáhla většího úspěchu, než většina jejich vrstevníků. Jméno této studentky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a jejich kolegů Jana Otruby, Mariána Rylky, Jana Hály a Lindy Vorlíčkové figuruje na seznamu autorů dokumentu s názvem „The most important thing“. Veronika v něm mluví se zcela neznámými lidmi, ale také s hvězdami showbusinessu jako je Taťána Kuchařová nebo Mark Owen z bývalé chlapecké skupiny Take That! Snímek dává do protikladu různé životní osudy, ve kterých lidé své priority ztrácí i objevují.
Ahoj Veroniko, prozradíš nám, jak vznikla myšlenka natočit tento dokument?
Vznikla spontánně. Na svých cestách poznávám zajímavé lidi z různých koutů světa. Napadlo mě se některých z nich zeptat, co je právě pro ně v životě nejdůležitější. Chtěla jsem zachytit rozdíl v jejich odpovědích – zda mají vzájemně mezi sebou něco společného, nebo naopak zcela odlišného. Proto jsem také oslovovala lidi všemožných profesí. Cílem bylo ukázat například životní priority obyčejného kuchaře ze Zimbabwe a do kontrastu postavit názory známé české topmodelky. Tato myšlenka na mě přišla v Anglii. V té chvíli jsem okamžitě začala natáčet a myšlenka se začala pomalu formovat a rozvíjet. Dokument se vyvíjí sám od sebe vlastním směrem, a přeji si, aby to tak zůstalo i nadále. Přicházejí nové a nové věci, a tím si dokument utváří svou vlastní cestu.
Natáčení dokumentu jsi spolu se svými kamarády z fakulty zahájila minulý rok. Kam po světě ses s kamerou podívala?
Do Anglie, kde jsem potkala dánskou asistentku aukční síně a kuchaře ze Zimbabwe. Dále pak do Francie a natáčela jsem i v České republice. V dokumentu ale uvidíte i záběry z New Yorku. Tam se minulý rok ocitla má kolegy?ka Linda. Zcela náhodně potkala topmodelku Taťánu Kuchařovou, se kterou pak natočila již zmíněnou část dokumentu. Taťána tam v té době vystupovala na přehlídce s názvem Zlín in New York. Část dokumentu točená s Taťánou však vznikla těsně před zahájením natáčení celého dokumentu. A protože byla pro mne zajímavá, rozhodla jsme se ji do něj zařadit. Původně jsme Taťánu vůbec neplánovaly oslovit, ale náhoda i štěstí tomu přálo. Je pravda, že jsem dlouho dumala, koho z českých celebrit do dokumentu zasadit. Přemýšlela jsem také o tom, že by to mohla být právě některá z modelek. Ona pro mě byla zajímavá z toho hlediska, že už má také mnoho zemí procestovaných. Jí se nápad natočit část dokumentu zalíbil, a proto s rozhovorem nadšeně souhlasila. V dokumentu povypráví o věcech z jejího osobního života, například jak se vypořádala se svým dospíváním a s prací, jak se na to dívali její přátelé.
Kdy plánujete dokument ukázat lidem?
To zatím nevíme jistě. Jak už jsem zmínila, dokument jde svou vlastní cestou. Plánuji jej ještě obohatit o natáčení s jistou ženou z Anglie, která se rozhodla vzdát svého života na úkor svých dětí. Dříve působila na televizní stanici BBC a nyní je ženou v domácnosti a stará se pouze o své ratolesti, obětovala pro ně svou kariéru. Právě její život jsem chtěla konfrontovat s Taťániným, která je momentálně velice úspěšná. Takže i natáčení s ní bude rozhodující pro ukončení dokumentu. Buď tedy dokument vyjde koncem prázdnin, začátkem září, anebo pokud ještě najdeme sponzory, tak bychom chtěli zkusit také něco natočit v Nepálu s buddhistickým mnichem. Tamní zvyky i lidé jsou pro mě velkým lákadlem. A možná bych později chtěla vycestovat i na Nový Zéland. Dosud jsem si vše platila sama, jenže mé zásoby nestačí na to, abych mohla kdykoli kamkoli vyjet. Proto se budu snažit najít zájemce o sponzorství.
Rozhovory s aktéry dokumentu jste točili v jiných jazycích – v jejich původním znění. Budou tato vyprávění pro diváky přeložena do češtiny?
Samozřejmě, dokument bude pro české diváky obsahovat také české titulky. Nechtěla jsem, aby rozhovory byly dabovány. Chci, aby tam právě řeč jednotlivých národů a jejich vyjadřování zůstalo zachováno v jejich přirozeném znění. Dělá to rozhovor mnohem živější a bohatší. Já jsem si pro porozumění jejich vyprávěním vždy našla překladatele z okolních cizích lidí. Prostě jsem někoho čapla na ulici, kdo tuto řeč uměl a dokázal mi ji přeložit do angličtiny. Když jsem tam byla poprvé sama, tak mi vlastně ani nic jiného nezbývalo. Tento dokument bude přizpůsoben ve všech řečech všem zemím, ve kterých se bude promítat. Určitě bych jej chtěla dostat na některé z festivalů promítající i dokumenty. A pokud by byl o něj zájem, tak také do televize. A samozřejmě mě lákají také zahraniční festivaly.
Jakým způsobem získáváte materiály pro natáčení?
To je velmi složité. Když cestuji po Anglii, nemám možnost si s sebou vzít velkou kameru. Většinou používám školní, která je mnohem lepší kvality než ta, kterou vlastním já. Pak se materiály mezi sebou různě míchají a rozdíl v kvalitě obrazu je znát, což nám někdy působí technické potíže. Potřebná je pro natáčení především kamera a zvuk. Při natáčení pak preferuji také to, že režisér by si sám svou práci neměl točit. Radši si tedy s sebou vezmu jiného kameramana, pokud tu ta možnost je.
A jak vybíráte aktéry do dokumentu?
Sleduji lidi, jak se chovají, jaké mají názory, jací jsou. A pokud mě něčím zaujmou, natočím si je. Do dokumentu plánuji obsadit tak osm postav. Většinou se ve výběru aktérů rozhoduji spontánně. Například rozhovor točený s Markem Owenem z Take that! byla obrovská náhoda. Přišel do restaurace, kam jsem často chodívala a já zrovna v té chvíli při sobě měla kameru. ?ekla jsem si, proč to nezkusit? I jeho jsem se zeptala, co je pro něj v životě důležité. Na to, co řekl, se ostatně můžete podívat na videu na youtube.com. Tam je uložena krátká ukázka z našeho rozhovoru. Já se ale musím přiznat, že jsem vůbec nevěděla, o koho jde. Až kamarádky mi řekly, že je to Mark Owen z Také That!, že je slavný.
Shodují se životní priority osob, se kterými jsi tento dokument točila, i s těmi tvými?
Nedalo by se říct. Pro většinu lidí je hodně důležité zdraví, ale já mám spíš v životě jiný cíl. Možná to bude znít jako naivní odpověď či klišé, ale já bych chtěla zjistit, jaký je smysl života. Já se ubírám spíše tou duševní cestou než třeba materiální, hledám vyšší význam bytí.
Proč jsi do dokumentu nepromítla i ten svůj osobní příběh?
Původní koncepce byla taková, že by skrz celý dokument byl určitý komentář režiséra, čili mě. Ten by popisoval svou cestu po různých státech a začal zjišťovat, co lidé ze všech koutů světa považují za důležité v životě. Od toho jsem ale nakonec upustila. Já nemám ráda, když režiséři točí film nebo dokument sami o sobě. Nechci natáčet o sobě, protože od sebe nemám odstup. Tady je potřeba právě ta objektivita, kterou k vlastní osobě nemám. Moc doufám, že dokončení dokumentu dobře dopadne. Zatím se vše vyvíjí dobrou cestou.
Děkuji za rozhovor, Veroniko.
Leave a comment